Gamblerství - koníček za všechny prachy

13. října 2012 v 21:54 | switch |  Switchův blog
Nevím, jestli je má někdo osobní zkušenost s "gamblerstvím" (chorobnou posedlostí hrát)... Ale můžete si poslechnout tu moji. Vzpomínám si na období svého mládí, kdy jsem jako student měl málo peněz a poprvé se seznámil s výherními automaty, kterým jsem takříkajíc přišel na chuť...

Normální články většinou nepíši, na mém blogu se dočtete převážně o programech apod., ale vzpoměl jsem si na jednu svou osobní zkušenost a tou je chorobné hraní automatů - tak mě napadlo se o ni podělit.

Gamblerství - cesta do pekel

Když jsem byl ještě na škole (myslím tím střední školu) a žil převážně z kapesného od rodičů nebo z peněz vydělaný sem tam na nějaké brigádě, neustále jsem řešil nedostatek financí. Na nezbytné studentské režije to stačilo, ale pokud jsem měl v plánu vyrazit na koncert, do kina, na diskotéku nebo do hospody posedět s přáteli, ocital jsem se před dilematem zda si to budu moct dovolit. Kamarád mi ukázal, jak si k penězům pomoci bez práce - pomocí automatů. V té době jsem netušil, že by mě to mohlo nějakým způsobem dostat do problémů.
Jako studentík jsem nakrmil automat 50 nebo 100Kč a buď se podařilo vyhrát pár kaček navíc a zábava se konala, nebo penízky s otáčením bubnu zmizely v útrobách automatu a já se na patě otočil a šel domů. Bylo to tak nějak fifty-fifty - občas se zadařilo, občas člověk odešel s prázdnou, takový je prostě život as tím rizikem do toho člověk šel.
Tuhle metodu jsem pár týdnů praktikoval, tupě mačkal tlačítko a doufal, že se podaří vyhrát Jackpot. Mezitím se ale začalo dít něco divného - o hraní se mi začalo zdát, myslel jsem na to celý den a když jsem se dostal k "bedně", ládoval jsem jí čím dál většími částkami - začalo to kovovými mincemi a pomalu ale jistě jsem přešel na bankovky... Když to vezmu s odstupem času, jsem rád, že jsem měl "jen" to kapesné a hrál jen o víkendy - jinak mě celkem slušně zaměstnávala učení a škola. Přes týden nebyl čas se potulovat po hospodách a hernách.

S jídlem roste chuť

Takhle jsem se rok nebo dva plácal a pak jsem nastoupil do práce. S pravidelnými příjmy se zvedly i částky, kterými jsem automaty krmil, návštěva hospody už nebyla cesta jak si popovídat u piva s přáteli, ale jak se co nejdříve vzdálit a nechat unášet na vidině snadné výhry. Pak mě to začalo štvát, neušetřil jsem ani korunu (což mě sice štvalo, ale posedlost byla silnější), byl jsem navíc nervózní a málokdy ve své kůži - byl čas udělat rozhodnutí. A to muselo být tvrdé - už ani korunu těm zpropadeným strojům nenasypat do chřtánu.

Včasné prozření

Začal jsem tak, že jsem se místům, kde se blikající stroje vyskytovali (i za cenu, že si nedám pivo s přáteli), prostě obloukem vyhýbat a s přátele vyhledával při jiných příležitostech (na hřišti, venku apod.). Na jejich pozvání do hospůdky na "jedno" jsem reagoval vyhýbavě: že semi to nehodí, že nemám čas - prostě "Výmluvy". V nitru duše jsem měl ale dobrý důvod - nepotkat se s automaty. Jen jsem to neuměl navenek přiznat a ukázat tak slabost.
Stačilo pár měsíců, moje posedlost vychladla, přestali se mi zdát sny o kombinacích symbolů a obrázků na bubnech automatů. Dnes můžu říct - bylo to jedno z nejrozumějších rozhodnutí, co jsem kdy udělal. Věřím totiž, že kdybych si svou mladistvou nerozvážnost včas neuvědomil, byl bych teď někde na léčení, po krk v dluzích a ládoval se antidepresivy. A to ještě v tom lepším scénáři...

Rada nad zlato

Jedinou radu, kterou vám můžu dát - nikdy s hraním nezačínejte. Všechny prachy světa nestojí za ten pocit, že nevíte jak dál.
Stejné je to podle mě i s drogami. Jakákoli závislost, kterou nemáte pod kontrolou je cesta do pekel...
Na druhou stranu s odstupem času můžu říct, že to byla zkušenost k nezaplacení. Jsem také rád, že jsem se své posedlosti zbavil, ještě než se naplno rozvinulo. Peníze mi to jistě nevrátí, ale rozhodně mám dnes dostatek soudnosti, abych nešel do nejbližší herny, neposadil se k automatu a nechtěl vše vyhrát zpět. Tak to prostě nechodí.

Doufám, že dočíst článek až sem nebyla taková nuda a že se vám příspěvek líbil. Zprostředkovaná zkušenost lepší než vlastní zkušenost - ne všichni musí moji chybu opakovat znovu ve svém vlastním životě. Lepší je se tomu preventivně vyhnout.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbil se ti příspěvek? Pokud ano - klikni

Ano

Komentáře

1 Robka Robka | E-mail | Web | 15. října 2012 v 20:53 | Reagovat

Gamblerství je droga, jako každá jiná. Vidina peněz dovede s člověkem hodně zahýbat. Je fajn, že sis to včas uvědomil a skočil s tím - jen teď už nesmíš k automatům ani čichnout, protože ta mrcha závislost by se mohla ozvat znovu. Je to jako s kouřením - dáš si jednu, druhou a jedeš v tom znovu.

2 Switch Switch | Web | 15. října 2012 v 21:05 | Reagovat

[1]: Je to tak - je to droga. Teď už mi přítomnost automatů nevadí, nemám chuť hrát. Myslím, že důležité je si to uvědomit a chtít to změnit. U mě jen zvítězil rozum, a jsem za to rád. ;-)

3 Vendy Vendy | Web | 27. října 2012 v 14:24 | Reagovat

Jseš dobrej!
Gamblérství je opravdu závislost a jak v tom lítají peníze, je to o to horší. Myslím, žes to chytl za správný konec - začal ses vyhýbat místům s automaty a časem to trochu ustoupilo, aspoň natolik, abys to zvládl.
Gratuluju! Muselo to být pro tebe velké osobní vítězství. Zní to možná nadneseně, ale je to tak...
(A tvá rada je dobrá, raději nezačínat, ani to nezkoušet.)

4 Switch Switch | Web | 28. října 2012 v 11:29 | Reagovat

Je pravda, že nejhorší na tom je, že to člověka baví.... Takže se toho vzdává hůře. Nicméně zvítězil rozum a najít řešení nebyl takový problém. Jen člověk musí chtít. ;-)

5 Peta Peta | Web | 11. února 2013 v 11:39 | Reagovat

nezačínat, nezkoušet, je to cesta do pekel

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama